Křesťanské vánoce 2013

Milostný obraz P. Marie Karmelské ve Slezské Ostravě je už více než 500 let předmětem zvláštní úcty, protože umožňuje nahlížet do tajemství Mariiny přímluvy za poutníka.

Popis: Na obraze je zobrazena P. Maria celou postavou. Na levém předloktí drží malé dítě, jehož levou nožku přidržuje svou pravicí. Oba mají kolem svých hlav kruhovou svatozář. Maria je korunována dvěma anděly, kteří s rozpjatými perutěmi drží okrajové cípy červené textilie, která je zdobená zlatým dekorem a tvoří tak značnou část jinak zlatého pozadí. U nohou Madony klečí dva donátoři: muž a žena. Z jejich sepjatých dlaní jsou vedeny nápisové pásky s textem; nad postavou muže: MARIA MATER DEI MISERERE MEI – Maria, Matko Boží, smiluj se nade mnou; nad postavou ženy: MARIA DEI GENETRIX SIS NOBIS AUXILIATRIX – Maria, Rodičko Boží, buď naší pomocnicí. Tělo P. Marie zahalují modré šaty a zeleně podšitý modrý plášť bez spony s přehozeným cípem přes pravou ruku. Pohledy Matky a dítěte shlížejí dolů k poutníkovi. Klečící žena má na hlavě bílou roušku. Postava muže představuje klečícího rytíře, který je v polozbroji, na zádech má spuštěnou kolčí přilbu, důkladně jsou ztvárněny nákolenky a ostruhy na špičaté obuvi. Nápadný je i meč. Vyobrazená zbroj patřila ponejvíce zemanům na přelomu 14. a 15. století. Donátor je představitel rodu pánů z Tvorkova, kteří Polskou Ostravu (teprve od r. 1919 Slezskou Ostravu) vlastnili od r. 1380 do 15. století. Od 20. let 20. století je součástí obrazu škapulíř, kterým slezskoostravskou Madonu obdarovalo Škapulířové bratrstvo působící v Ostravě. Během staletí přečkal obraz mnohá nebezpečí: v r. 1428 vpád husitů, v 2. polovině 15. století ušel zničení před protestantskou reformací, přežil v roce 1621 drancování kostela a zámku neapolskými oddíly, třicetiletou válku, jakož i II. světovou válku. V letech 1625 až 1648 byl ukrýván v Moravské Ostravě.

Ikonografie obrazu. Maria je vyobrazena jako Královna nebe a Královna andělů. Je také obrazem církve; ukazuje Ježíše tak jako církev Svátost Oltářní. Ježíš je předkládán nehmotným způsobem – chybí zaboření Matčiných prstů do dětské pokožky, což upozorňuje na Ježíšovu božskou přirozenost. Gesto Ježíšovy pravice ukazuje na „mluvu“ – Kristus učí, a na vtělení – přišel, aby zvěstoval evangelium. Výraz Mariiny tváře je vážný – je to odkaz na utrpení Syna, který zemře za spásu světa a které bude Matka prožívat s ním. Motiv Mariina prostřednictví je na obraze vyjádřen přítomností dvou donátorů, kteří klečí u jejich nohou a prosí o pomoc. Sv. Anselm (11. století) napsal: „Kdo se prohřeší proti Synu, prohřeší se také proti Matce. Kdo dosáhne přímluvy a smíření u Matky Boží, dosáhne také usmíření u jejího Syna.“ Díky tomuto úzkému vztahu mezi P. Marií a Ježíšem bývá Madona vzývána jako Přímluvkyně, Prostřednice, Pomocnice apod. V tomto smyslu je P. Maria na slezskoostravském obraze nahlížená jako Matka všech věřících. Malý Ježíš shlíží k donátorovi a gestikulací rukou dává najevo své požehnání, i když on právě vzhlíží k Marii. Tímto kontaktem mezi Ježíškem, rytířem a P. Marií autor mistrně vystihl ideu Mariina prostřednictví. Maria je vyobrazena jako Zprostředkovatelka milosrdenství svého Syna.

Závěr: Obraz potvrzuje starobylou tradici církve, která od počátku uctívá Matku Boží jako Pomocnici a Přímluvkyni. A protože ani dnešní svět a církev se bez její přímluvy neobejdou, putujeme k jejímu obrazu ve Slezské Ostravě i my. Obraz byl součástí výstav „Slezsko – perla v České Koruně“, která probíhala na dvou místech: 6. 5. až 8. 10. 2006 v Legnici v Polsku a 17. 11. 2006 až 8. 4. 2007 v Národní Galerii v Praze, „Zbožných duší úl – náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy“, která se konala 28. 1. až 25. 4. 2010 v Olomouci a “Paměť Slezska”, která se uskutečnila 27. 10. až 31. 12. 2011 v Opavě.

• Pouť k Panně Marii Karmelské ve Slezské Ostravě